Červen 2019
Zcela netradičně jsme se tentokrát sešli na hřbitově. Bylo nás sice jen šest, ale měli jsme na všechno dost času. Místo, kde odpočívá Hlenka Bastienová jsme podle popisu jejího syna našli zcela bez problémů. Chvíli jsme postáli, popovídali, zavzpomínali. Na hrobu jsme nechali malou kytičku a několik svíček.
Prošli jsme se i po hřbitově a žasli, kolík známých (osobností) jsme tam našli. Aspoň je o Helenku výborně postaráno, je tak ve velice dobré společnosti.
Přesunuli jsme se k Vávrům a i když jsme dorazili trochu dřív než byl termín naší rezervace, chovali se k nám velice laskavě a vstřícně. A taky tam bylo hlavním tématem vzpomínání na Helenku. S kým seděla v lavici, jak se vlastně učila, co dělala po naší společné škole. A samozřejmě jsme nezapomněli na její vyprávění, jak přišla ke svému poněkud exotickému jménu. I povídání o tom, jak se v práci podivovali, že si ta hodná Helenka má brát nějakého černocha. Což se skutečně stalo, jen s tím rozdílem, že se jednalo o Černocha.
U Vávrů bylo trochu pozměněné složení ale i tam panovala dobrá pohoda.
Jak jsme se dřív sešli, tak jsme se i dřív rozcházeli. Teď budou pro všechy následovat prázdniny a U Vávrů se uvidíme zase až 25. září.
Náhledy fotografií ze složky Červen 2019